„Pražské jaro“ 1968 přineslo naději, ale i nesmírnou jednotu národa. Ta euforie naděje trvala jen velice krátce. Po srpnu 1968 následovala beznaděj, rezignace i obyčejný strach. Ubývalo statečných, zelenou dostal génius průměrnosti, tedy umění přizpůsobit se. Trpíme tím dodnes, máme v sobě, jak mnichovskou zradu západních spojenců, tak i posrpnový normalizační vývoj. Ale schází reálný pohled na srpnové události roku 1968.

Českoslovanský srpen 1968 je ale nutno vidět pohledem tehdy probíhající „studené války“, jejíž počátek lze datovat 5.březnem 1946 projevem W. Churchilla na univerzitě ve Fultonu v USA. V údobí „studené války“ (1947 – 1990) se svět pohyboval na pokrají atomového konfliktu. Válka v Koreji, blokáda Berlína, kubánská a suezská krize, válka ve Vietnamu, atd. Také Československo se stalo v srpnu 1968 součástí velmocenských zájmů. Naši politici byli příliš důvěřiví, až naivní. Neviděli svět reálným pohledem. V té době probíhala krvavá americká válka ve Vietnamu.... Byli jsme součásí Varšavské smlouvy, na západ od nás byl blok NATO. Upřímě řečeno Západ se k agresi Varšavské smlouvy postavil vlažně. Byl to pro ně souboj uvnitř komunistického bloku. Dokonce mu tento vývoj vyhovoval, byl mu velice ku prospěchu.

Žádná agrese nenese omluvu, ani ta v srpnu 1968, ani ta ve Vietnamu, Iráku, či jiná. Přesto na agresi například ve Vietnamu v letech 1965 – 1973 máme dnes jiné měřítko. Právě v době „ Pražského jara“, zde bylo nasazeno 550tisíc amerických vojáků. Za dobu trvání této války padlo téměř 60 tisíc amerických vojáků, ale také i miliony civilních vietnamských obětí. Na Vietnam bylo svrženo až neuvěřitelných 45 milionů tun bomb, vedle napalmu a chemických zbraní. Zde se také uskutečnil největší válečný zločin USA. V březnu 1968 americká armáda zavraždila ve vietnamské vesnici My Lai, více než 500 civilistů, z toho 170dětí... Fotografie plačící vietnamské dívenky zasažené napalmem, se stala symbolem amerických zločinů ve Vietnamu.

Začátkem září si připomeneme také počátek druhé světové války. Kdo dnes z provládních novinářů připomene, že po boku Německa zaútočilo proti Polsku i tři slovenské divize. Obdobné agrese se zúčastnilo Slovensko i v červnu 1941 proti Sovětskému svazu. Na 100 tisíc slovenských vojáků bojovalo na východní frontě. Za okupační slovenskou armádou zůstaly tisíce obětí…. Jak asi bylo po této agresi československé vládě v Londýně ? I to byla agrese, neprávem zapomenutá.

Dnes místo objektivního historického hodnocení srpnových událostí, jsme opět manipulování. Mediální aréna hledá jakýkoliv důvod k protiruskému tažení, nevyjímaje útoků na ruské sportovce, umělce, překáží i ta ruská zmrzlina a ruské vejce. Slovo ruské se musí škrtnout. Protiruská kampaň, se stala dobře organizovanou soutěží „v tom, kdo více plivne .“ Nepamatuji si v polistopadovém období podobnou hysterii. Srpnové agrese se přitom zúčastnily i další státy Varšavské smlouvy. Zde tak důslední nejsme, na tu jejich omluvu se čekalo také hodně dlouho.